Ajka Mihru

Otec: Jukio Odeon    Matka: Fee z Cianky CS

Německá doga

01.02.1984 - 12.02.1992

jezevčík jak se patří :o)))

Tak co jí říkáte? Bylo mi 7 let a byla jsem v první třídě základní školy, když jsem jí dostala. Mamča mi sháněla jezevčíka a zrovna v chovatelské stanici mojí tety Marušky se narodili štěňata zlaté dogy. Pamatuji si to dodnes, byly jarní prázdniny a já je trávila právě u Marušky. Mamina  se o ně starala a jednoho večera se mě zeptala jestli by mi vadilo, kdybych místo jezevčíka měla dogu. Neváhala jsem ani minutu a Ajka byla naše. S výběrem štěňátka také nebyl problém, protože Ajka byla v té době nejmenší a mamina si myslela, že moc nevyroste. Omyl! Ze všech fen z vrhu byla v dospělosti nejvyšší. Měla 78 cm v kohoutku. S Ajkou jsem začínala cvičit asi v roce, kdy mi bylo 8 let.  Ale troufnu si říci, že bez aportu měla velice pěknou poslušnost na to, že jsem byla začátečník. K jejím nejoblíbenějším cvikům patřilo dlouhodobé odložení. Snažila jsem se jí také naučit stopovat. Když měla posypanou cestičku něčím k snědku, tak to i jako stopa vypadalo :o)

Později, když bylo Ajce asi  5 let a já byla taky o pár let starší, začala jsem se dívat na kynologický svět jinýma očima. Teprve jsem si uvědomila, jaké jsme měly doma zvíře. Na oblastní výstavě v Praze v roce 1985 získala známku výborná 2., na Klubové výstavě v Plzni a Speciální výstavě v Kolíně získala známku Výborná. Její předci měli plno titulů. Byla i uchovněná, ale štěňátka nikdy neměla. Na žádného ze svých psů nemohu zapomenout, ale Ajka byla první. Její odchod mě velice zasáhl. Když nás musela opustit bylo jí přesně 8 let a 13 dní a já končila základní školu. Po dobu mého dětství mi byla kamarádkou, mamka nemusela mít starosti o moji bezpečnost. Zažily jsme spolu hodně legrace. Nejvíce vzpomínají rodiče mých spolužáků, když jsem si k nim  s „pejskem“ přišla hrát.  Na dogu je věk, kterého se dožila průměrný. Víte, dogy patří k obřím plemenům a ta se moc vysokého věku nedožívají.  To je jejich jediná vada!