Daisy

Kříženec německého ovčáka a dobrmana

06.07.1992 - 15.04.2002

Po půl roce čekání jsem se dočkala. Vzhledem k tomu, že Andulčina léčba nás stála hodně finančních prostředků, já byla na střední škole a ještě jsem si nevydělávala,  mamina mi mohla pořídit pouze psa bez PP.  Chodila jsem jako tělo bez duše, tak jsem souhlasila (i když jsem chtěla vždy psa s PP, abych se mohla účastnit výstav a mít svoji chovatelskou stanici), s podmínkou, že to bude  NO.

V neděli jsme přijely s mamkou od Marušky domů, v pondělí mamky kolegyně v práci hledala někoho, kdo by si vzal štěně ovčáka a bylo to jasné. Byla středa 26.8.1992, strašně dusno, před bouřkou a my jely v 17.00 hodin vlakem do Vranného nad Vltavou pro štěně. Přijely jsme na zahradu, kde na nás čekaly ještě dvě fenečky. Už v té chvíli, když jsem je viděla, jsme  si nebyla jistá, že je to čistý NO. Jmenovaly se Chita a Asta. Mohla jsem si vybrat, ale dcera paní chovatelky sebrala Chitu se slovy „vyberte si, ale Chitu si nechám“. Domů jsme si tedy odvážely Astu, kterou jsme ještě ve vlaku přejmenovaly na Daisy. Vzhledem k našim zkušenostem s Andulkou a také tomu, že psinka stále řádila, nám veterinář doporučil, abychom Daisku nechaly doma do doby, než bude třikrát přeočkovaná proti psince. Vím, že z důvodu socializace je to to nejhorší co můžete se štěňátkem udělat, izolovat ho od ostatních, ale souhlasily jsme. Daiska pak všechno dohnala. Jak začala růst a projevovat se, čím dál tím víc mi připomínala povahu dobrmana. Začaly jsme navštěvovat cvičák. Byla velice temperamentní, tvrdohlavá a i svým způsobem dominantní. Nechtěla se jen tak podřídit. Až ve dvou letech jsme si ujasnily naše  postavení a Daisy se podřídila. Když začalo být vše na dobré cestě, přišla pro mne další rána. 21.9.1996 se zjistilo, že Daisy velice vážně onemocněla. Měla nemocná játra a slinivku. Dva roky měla omezený pohyb. Věřte, že u temperamentního psa byl klid to nejhorší co ho mohlo potkat.  Znamenalo to konec aktivního výcviku. Postupem času se její stav upravil a mohly jsme v roce 1998 začít chodit opět na cvičák. Vzhledem k tomu, že jí bylo už 6 let, tak se  nenaučila nikdy obrany tak, jak bych si představovala.  Poslušnost a stopy měla pěkné, protože i když jsme na cvičák nechodily, tak  jsme trénovaly. Hodinová stopa a trojková poslušnost nebyl pro ni žádný problém. Bohužel, žádnou zkoušku jsme spolu už nestihly složit, protože její zdravotní stav se pomalu zhoršoval.

I když jsem věděla, že jí výcvik někdy více zatěžuje a zhoršuje zdravotní stav, zvolila jsem tuto cestu, protože jsme viděla, jak je šťastná. Její poslední návštěva cvičáku byla 21.8.2001. Tehdy jsem měla strach, že ji ani nedovedu domů. Bylo horko a byla velice unavená. Poznala jsme na ni, že to není dobré a šly jsme raději na kontrolu. Podle rtg. vyšetření se zjistilo, že má na játrech nádor ve velikosti dětské pěsti, který se nedá vyoperovat. Veterinář mi sdělil, že dokud nebude mít nějaké veliké problémy, které určitě poznám, že ji mohu nechat žít. Vydržela to holka ještě do příštího roku. Po dlouhém rozhodování, které nebylo vůbec snadné, protože měla stále chuť do života, jsem ji nechala uspat v pondělí 15.4.2002.

Daisy byla pro mne pes, u kterého se mi splnil sen, chodit na cvičák, i když jen na pár let. Hlavně mě naučila o výcviku přemýšlet. Když vznikl nějaký problém, a to při výcviku většinou vznikne (ne vše se zdaří na poprvé) a ne každá kynologická příručka pomůže, musela jsem špekulovat a vymýšlet různé varianty, jak ten daný problém vyřešit. Většinou jsou všechny příručky psané obecně a neobsahují zrovna ten váš daný problém, který potřebujete zdolat. Psi jsou totiž strašně vynalézaví a Daisy na to byla expert!!!

Super výhled z našeho balkónu si vychutnávají i pejsani	to je vegáč ...
Daisy s paničkou, když byla ještě miminko	Daisy velký malý pes :o)